1. |
Ve střepech
05:02
|
|||
|
Z každýho rozbitýho zrcadla
mi dlouho zůstanou
střepy v srdci
Bolí mě všechny krásný sny
který se nikdy nestanou
hřbitovy něžnejch věcí
Stavím si vzdušný zámky z písku
co se záhy rozplynou
smaže je příliv
Pomalu bloudím svojí zamotanou
vnitřní krajinou
a nikdy nedojdu k cíli
A zatím
Ještě se nepřevrátil svět
Ještě ptáci spí pod peřím
Ještě něčí srdce vrhá stín
Ještě je hudba
Ještě je hudba
Ještě je tolik věcí k neuvěření...
Snažím se vrátit zpátky
všechny svoje mosty spálený
nahou dlaní
Na svojí cestě jako dítě
hledám tajný znamení
v kulisách zdání
Někdy se město mění
v jedovatá ústa plná lží
pod maskou smíchu
Bohové zuby cení
noční můry do snů naráží
a slova vadnou v tichu
|
||||
2. |
Na úsvitu dní
04:31
|
|||
|
Proč se mi vrací zas a znova
ten křehký sen
Jak mi šeptáš smutný slova
pod svícnem
Že svět se učí nemilovat
to krásný v něm
Že anděl svoji pyšnou hlavu
schoval
pod křídlem
Že už jen chvíli můžem tančit
než nás z ráje vyženou
Ještěže zbývá aspoň valčík
na rozloučenou
Na úsvitu dní
tiše si dítě hraje
s měsícem
Vítěz je sám v cíli svým
tak jako tma je
pod svícnem
Padají mi do pokoje
stíny z ráje
co večer lehnul popelem
Proč se mi vrací zas a znova
ten křehký sen
O tom, jak hledám sílu listovat
tou knihou bez písmen
|
||||
3. |
Odysea
04:37
|
|||
|
Jsou chvíle, kdy okolo nás
umlkne čas
Jsou chvíle, kdy ústa dní
zkamení
Jsou chvíle, kdy všechno, cos míjel
je na chvíli blíž
Chvíle, kdy poslední prosbu
zamlčíš
Uvidíš, jak v kulisách
člověk tváře převléká
jak do zrcadel padá prach
a v mlhách člověk ztrácí člověka
A ty jdeš
spletitou
cestou zapomenutou
Putuješ
velikou
dětskou planetou
Jsou chvíle, kdy uvíznou stíny
v pavučinách
Jsou chvíle, kdy na horách srdce
umírá strach
Jsou chvíle, kdy znavení na chvíli
odloží kříž
Chvíle, kdy svou první prosbu
zamlčíš
Uslyšíš, jak taje svět
jak se učí odpouštět
V mlze najdeš smíření
unášený pěnou dní
A ty jdeš
spletitou
cestou zapomenutou
Putuješ
velikou
dětskou planetou
|
||||
4. |
Feel The Sun
04:11
|
|||
|
Across the meadow in the dark
I can sense the power of light
the day suddenly wakes
and I'm only passing time
I feel the sun,
its paradise
I can stay and close my eyes
cause I know it makes me wise
I feel the sun
and realize
that my sigh goes o'er the vale
the vale...
Little pearls lay in the grass
morning dew means "come what may"
distant helicopter sways
warning me that I should pray
I feel the sun,
its paradise
I can stay and close my eyes
cause I know it makes me wise
I feel the sun
and laugh and cry
I can stay by singin' high...
|
||||
5. |
Ve snáři osudu
03:56
|
|||
|
Právě teď někdo s někým někde
se něžně loučí
Právě teď někde něco beznadějně
končí
Právě teď někde něčí touha
dohasíná
Nalij mi živote nalij mi číši
čistýho vína
Příběhy tváří
příběhy jmen
ve snáři osudu si listujem
Právě teď někdo ve svým
labyrintu bloudí
Za všecky krásy světa
blázen krále soudí
A slepá láska se vášnivě hádá
s nenávistí
A sotva se narodíš
už ti do vlasů padá
podzimní listí
|
||||
6. |
Noční válka
04:19
|
|||
|
Už se stmívá, už se stmívá
poprvý, naposled
v číši vína
mi podáš jed
Napijem se, napijem se
ochutnáš ty nebo já?
Krása je někdy něžná
jindy zlá
Kdo učil anděly zabíjet
poručil větru zlomit
první noční květ
kdo z nás to byl, kdo z nás to byl?
Kdo tuhle válku vyhlásil...
Otevři okno, otevři okno
večer přináší déšť
ať nám srdce zmoknou
a bouře přehluší lež
Zavři oči, zavři oči
ve spánku tě opustím
krása je mladší
sestra bolesti
|
||||
7. |
Почему мы не помним сны
03:25
|
|||
|
Дни, что придут, кажутся нам вечером
так близкими, что уже во снах их ждём.
А в наших снах мглистые
образы и ответ никакой мы в них не найдём.
В течение дня мы не помним наши сны.
Не знаем почему и грезим наяву.
Наши мечты - ясные образы. Вот ответ.
А вопрос потерялся во снах.
Не встретятся меж собою явь и сон Кроме мгновений...
...утром
...или вечером.
|
||||
8. |
Do hlubin
04:53
|
|||
|
Za okny měsíc neúspěšně
trhá z očí noci třešně
ne, nejsou to třešně, jsou to slzy
a v nich se choulíme
v jantaru zmrzlí
Jsme to, nejsme to my
zakletý v jantaru váhání
Dívej se na mě, zkameníš
v zrcadlech ztratíš tvář
nevidíš, jak ti osud dává
znamení
ať se mi nevzdáváš
Pod mojí zmrzlou hladinou
poslepu hledáš stín
dlaněma halím tvoje oči
něžnou tmou
pojď se mnou do hlubin
pojď se mnou do hlubin
Za okny měsíc odevzdaně
hádá tvý štěstí z cizí dlaně
u dna se choulí bázlivý rybář
země ze sna zasténá: Ještě jsem živá?
Jsme to, nejsme to my
napůl krutý a napůl nevinný...
|
||||
9. |
V Siluetách
03:43
|
|||
|
Dnešní noc budu bdít
zkoušet své stíny obelstít
jen tak nevinně pít
jak růže z vázy
Hodím do moře vzkaz
kéž vlny jsou rychlejší než čas
ten ubíječ krás
vynález zkázy
Houpá se zem
a už se stmívá pod svícnem
svět za oknem
jako podivná báseň
Jsem nezvaný host
jméno mé Nouze, příjmení Ctnost
a času je dost
však připozdívá se
Půlnoční déšť
pomalu padá únavou
měsíc volá
že jsme jen postavy ve stínohrách
Stín střídá stín
a kdo ví, kam ty stíny jdou
a kdy se nakloní
a kdy se nakloní
misky vah
... a kdy se převrhnou
a kdy se převrhnou
misky vah
V divadle svět
opona padá únavou
dává se hra
kde herci zapomněli roli svou
kde pravda je lež
psaná moudrostí bláznovou
a příběh ztrácí se
nadobro ztrácí se
v siluetách
|
||||
10. |
Krajina s Hamletem
05:08
|
|||
|
Tisíce tajných zákoutí má moje zem
v krajině za obrazem
z měsíce spadl mi do srdce diadém
ptáci ve větvích zmlkli úžasem
za dnů se motám po městě zakletém
a v noci piju s Hamletem
jsou bezedný noci s Hamletem
Za okny domů životy jako sny
blikají, zhasínají
pod těmi okny čekají zmrzlí psi
dech se jinotají
jak je ten život záhadně propleten
v krajině s němým Hamletem
Větve se kloní k zemi
stromy jsou němí
strážci zapomnění
všechno, co je,
zároveň už není
postavy z orloje
strach mají z pomíjení
tohle je svět chvíli po probuzení
vzpomíná na sny, co se mu zdály
jak jimi slepí ptáci střemhlav prolétali
v podzimních zahradách bloudily stíny lidí
v zahradách zapomnění
v zahradách okouzlení
větve se kloní k zemi
všechno, co je, zároveň už není
jako by všechno bylo jenom chvění
jako by všechno bylo jenom chvění...
|
||||
Sinuhet Prague, Czech Republic
SINUHET – Melancholie, potměšilý úsměv, něha i naděje. Pražská kapela, v jejímž čele stojí mladá zpěvačka Barbora Mochowa. Temný protipól jejímu snivému hlasu tvoří skladatel a básník Milan Urza, principál avantgardní skupiny První hoře, okultista a kouzelník. Potkali se ve snu, aby přinesli na tento svět špetku jemně divoké hudby, mlhovinu vášně, předivo nostalgie…„Kdo učil anděly zabíjet…“ ... more
If you like Sinuhet, you may also like:
The lush dream pop of A Beacon School combines effervescent melodies with driving percussion.
go to album
The Weight of a Wave
by Annie Hart
The Au Revoir Simone member goes solo on this record of gloriously effervescent synthpop.
go to album
A Great Circle Route
by Tvärvägen
Composer Henrik Öhberg, aka Tvärvägen, balances 20th century minimalism with a uniquely melodic sensibility on his fifth LP.
go to album
At Scaramouche
by Shabason & Krgovich
Smooth jazz pop with witty slice of life lyricism will bring to mind wandering around the mall in 1987.
go to album
Inspired by the natural world, this collection of piano compositions from John Mark Nelson radiates gentle beauty.
go to album
The LA singer-songwriter revisits this year's "Ashes" LP with a collection of remixes from Kris Passion, Linus, XOR, and more.
go to album
Recorded in a bedroom in Santa Fe, Velvet Vision presents four gorgeous, synth-propelled songs with dreamlike vocal melodies.
go to album
